Síla slabosti

XXX – Debakl 3 : 4 (2 : 2)

Prodloužený podzimní víkend spolu s neodolateným počasím babího léta způsobil, že většina týmů dávala pro nedělní dopoledne sestavy jen obtížně dohromady. Nám se to podařilo nakonec velmi slušně i díky tomu, že Piters nakonec zrušil výpad na Slovensko a Luděk se obětavě přihnal z Konice jen na dvojzápas, vědom si následujících sportovních povinností. Sestava pro nedělní dvojzápas tedy čítala následující: Piters – Chob, Vovka, Luke, Pasin, Táborák, Manchos, Honza, Luďa.

Podstatně hůře na tom byl Debakl, tradiční a oblíbený soupeř ne až tolik s ohledem na výsledky, ale spíš kvůli všeobecně přátelské a nekonfliktní povaze vzájemných duelů. V jeho dresu se rozcvičovali pouze čtyři hráči s brankářem. Naděje, které jsme do tohoto duelu vkládali, okamžitě vylétly na stožár nejvyšší. Jak se ovšem ukázalo, předčasně.

Začali jsme přitom výborně: už po pár minutách se Honza svým typickým způsobem probil k zakončení a dostal nás do vedení. Za pár minut ale bylo vyrovnáno: mladý útočník Debaklu uprchl po lajně Lukemu a poslal před branku tvrdý projektil, který si Táborák hlavou srazil do vlastní sítě. Debakl pak dobrým pressingem vynutil ztrátu míče, který se odrazil k našemu vápnu a tam jej pohotový střelec uklidil mezi Pitersovýma nohama do sítě – 1:2. Naštěstí ještě v prvním poločase se Honzovi podařilo obtočit kolem obránce a propálit gólmana – 2:2.

Poločasová remíza byla u soupeře kvitována, na naší straně naopak rostla nervozita. Debakl se ve druhé půli nikam nehnal a trpělivě čekal na naše chyby, které trestal s chirurgickou přesností. V hlavní roli se ocitl David Macháček, který se na hrušce obtočil kolem Táboráka a zavěsil pod břevno – 2:3. Ještě se nám podařilo vyrovnat, když Pasin vyslal z přímého kopu od postranní čáry projektil přesně pod břevno. 

A měli jsme dokonce na noze rozhodnutí. Přečíslení tří na jednoho vyneslo Vovku na pravé straně před brankáře Hanáka, ten však skvěle vystihl jeho úmysl přihrát Chobovi na zadní tyč a vytrčenou nohou zabránil jistému gólu. Očekávatelný trest přišel na druhé straně: David Macháček si pár minut před koncem naběhl z druhé vlny na rohový kop a míč poslal nad Pitersovým ramenem do břevna, odkud se odrazil těsně za brankovou čáru - 3:4. Odpovědět už jsme nedokázali.

XXX – Antabus 3 : 1 (2 : 1)

Možná jsme hráli ve větším klidu, možná nám soupeř umožnil lepší výkon tím, že sám se pokoušel o celoplošný futsal s dlouhými přihrávkami a nechával nám tak prostor vystihnout jeho kombinace. Každopádně proti Antabusu, který přišel v solidní sestavě s několika velmi kvalitními playery, jsme podali o poznání lepší výkon.

Stejně jako v prvním zápase otevřel skóre Honza. Tentokrát mu ke gólu pomohla narážečka s Manchou, který mu vrátil před prázdnou branku a zakončení o tyč akci ještě vyšperkovalo – 1:0. Na druhé straně se však brzy rozehrál borec v červených stulpnách (příjmením Daněček) a začal předvádět svůj trademark – dlouhou kličku od pomezní čáry do středu, následovanou rychlou a tvrdou přízemní ranou k tyči. Jako první se o účelnosti této zbraně přesvědčil Luke, kterému už na konci střídání chyběl krok a mohl tak jen sledovat, jak úderný projektil končí za Pitersovými zády – 1:1. Hned v dalším střídání se Vovkovi přihodilo totéž – byl obejit a nedokázal zabránit tvrdé ráně, kterou však Piters tentokrát dokázal bravurním zákrokem zneutralizovat. Zadařilo se ovšem na druhé straně, kde Chobot na hrušce dokončil obrátku mezi dvěma obránci a v polopádu propasíroval míč za záda brankáře Antabusu – 2:1!

Ve druhém poločase nás opustil Luděk, jehož další fotbalový program v Konici již vyžadoval odchod. Antabus se pokoušel stupňovat tlak, nabízel však stále tytéž na individuálních schopnostech založené kombinace, které jsme už často očekávali. Na druhé straně se množily šance z protiútoků, bohužel jsme však nedokázali proměnit ani nájezdy tří na jednoho. 

Dramatický zápas dospěl rozuzlení v posledních minutách, kdy už Antabus hrál v pěti v poli, heroicky bránící čtveřice mu však nedovolila gólové zakončení. Honza zezadu čistě vypíchl míč hráči, kterého zároveň neúmyslně zřejmě vzal přes kotníky; rozhodčí však respektoval, že první byl hrán míč a nechal ve hře pokračovat. Honza se otočil a napálil míč přes celé hřiště na branku soupeře. Gólman sice na plachtící míč dosáhl oběma rukama, ale tento mu propadl v rukavicích a skončil v brance. To vše za situace, kdy hráč Honzou obraný nevstával ze hřiště a bolest evidentně nepředstíral. 

Na hlavu Honzy, potažmo celého XXX, se pak snesla zloba hráčů Antabusu, kteří vnímali Honzovo počínání jako nesportovní, což mělo za následek i emotivnější výměnu názorů po závěrečném hvizdu. Na nečekaném vítězství 3:1 to však už nic nezměnilo, stejně jako na faktu, že jsme si jej nade vší pochybnost zasloužili.

Vovka